Město a Městský úřad Sezimovo Ústí, Dr.E.Beneše 21, 39101 Sezimovo Ústí | tel.: 381 201 111 | e-mail: posta@sezimovo-usti.cz | IČO: 00 252 859 | datová schánka: h76j9ss
přeskočit hlavní navigaci
novinky úřední deska

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Gabriele Literové

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Edvard Beneš ve veřejném diskurzu na přelomu 20. a 21. století (Příklad historické osobnosti při utváření národní/státní identity)

Metoda „výslechu pamětníků“ jako jeden ze způsobů, které historik používá při zkoumání minulosti, se v našich sociálních dějinách úspěšně používá již více než šedesát let. Poněkud úsměvně proto působí, když je tato stará, osvědčená a dávno propracovaná metodika rozhovorů s pamětníky historických událostí v současné době prezentována a propagována jako „módní novinka“ pod názvem „orální historie“. Tuto poznávací metodiku autorka zvolila, aby na příkladu osobnosti prezidenta Edvarda Beneše zjistila, zda ve veřejném povědomí existující obraz historické osobnosti je součástí české národní/státní identity. Zaměřila se proto na rozbor výpovědí dvou skupin respondentů – šlo jednak o Benešovy současníky, pamětníky druhé světové války, jednak o anketní odpovědi senátorů, kteří hlasovali o „Lex Beneš“, a několika dalších významných politiků. Na jejich základě pak došla k závěru, že Benešova osobnost, vnímaná na pozadí mnoha diskutovaných událostí našich moderních dějin, je stále součástí české národní identity. Nelze však zapomínat, že vzhledem k malému počtu výpovědí je to závěr spíše ilustrativní a nikoliv statistický.

V oblasti sociologie cenu 1. stupně získala

Miroslava Janoušková

z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně za soutěžní práci: Vzpomínky na odsun Němců ve světle kolektivního traumatu Čechů

Příklad poučné studie, která píše o palčivém problému, který bývá velmi nekorektně vztahován k Benešově osobnosti, z hlediska soudobého sociologického „traumatického paradigmatu“, analyzuje pomocí jemných etnometod rozhovory s pamětníky a dospívá k závěru, že i v české populaci existuje povědomí o zbytečných násilnostech a neetickém chování, které bylo rozhodně v rozporu se záměry, jimiž byl Beneš veden. Autorka píše práci důsledně sociologicky, proto se o tzv. Benešových dekretech vědomě nezmiňuje a neotevírá problém takto – ani historicky, tím méně povrchně žurnalisticky. Její pohled na téma je nutno ocenit jako příkladný přístup k tématu, s nímž se lze vyrovnat bez sadomasochismu a politického konjukturalismu. Odborná úroveň práce je z teoretického i metodologického hlediska vzorná.

soutěžní práce

 

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Veronice Frantové

z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Místní referenda v ČR optikou kulturní sociologie. Příkladná a kvalitní práce na pomezí sociologie a politické vědy, založená na teoretické analýze všech relevantních prací týkajících se tématu. Autorka otevírá a typologizuje postoje k tzv. přímé demokracii, ukazuje její slabiny a přednosti, možnosti jejího užití i zneužití, míru efektivity atd. Pro práci je charakteristická věcnost, realismus v posuzování stavu věcí a hluboká znalost literatury.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Karlu Hanušovi

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Fotbal a společenská modernizace

Téma na první pohled odtažité, ve skutečnosti svrchovaně závažné: Nedávný výzkum prokázal, že v podstatné části světa se vzdálené kultury identifikují podle slavných fotbalových hráčů. Nicméně podstatnější je to, jak autor téma uchopil: prokázal, že proměny fotbalu od poloviny 19. století jsou skutečně vázány na modernizační procesy. Tato vazba je natolik silná, že se téměř zdá, že by dokonce celou modernizaci bylo možné popsat v jakési modelové vývojové křivce fotbalové hry. Proto ve studii najdeme řadu nesmírně cenných detailních postřehů a informací, ale i závažných fakt, která v naší dostupné literatuře nebyla dosud shromážděna. Práce zaslouží ocenění nejen proto, že Beneš sám jako mladý muž hrál, jak známo fotbal za Slávii …

 

soutěžní práce

Vyhlášení výsledků 13. ročníku soutěže o Cenu Edvarda Beneše

V pátek 24.10.2008 se v Památníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí uskutečnilo za účasti významných hostů vyhlášení výsledků 13. ročníku vysokoškolské soutěže nazvané „Cena Edvarda Beneše“. Ceny jsou spojeny s peněžitou odměnou. Veškeré finanční krytí této společenské akce je plně hrazeno z rozpočtu města.

V oblasti historie 20. století byla první cena udělena

Bohumilu Neumannovi

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci:Milada Paulová (1891-1970) Příběh cesty k dosažení první ženské docentury v Československu v roce 1925

Obšírná životopisná práce Bohumila Neumanna podrobně osvětluje mládí, studium a vědecké zrání historičky Milady Paulové až do poloviny 20. let 20. století, tj. do doby, kdy jako nově jmenovaná soukromá docentka získala právo přednášet na pražské filozofické fakultě a stala se tak první ženou v naší republice, které se podařilo proniknout do této – v oné době ještě výlučné – mužské domény. Jde nepochybně o pozoruhodný příspěvek o nedávné minulosti českého dějepisectví a zároveň také o „ženské otázce“ ve vědě, jenž by měl být publikován.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Olze Kuthanové

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Nacifikace města Prahy

Soutěžní práce Olgy Kuthanové je zajímavým příspěvkem k osvětlení „dějin všedního dne“ našeho hlavního města v letech německé okupace. V úvodním tematickém okruhu autorka vyložila, jak se tvářnost města měnila pod germanizačními zásahy německé okupační moci, jež znamenaly nadvládu němčiny a systematickou likvidaci všech připomínek české státnosti a české národní minulosti. Jádrem práce je pak obšírná kapitola o životních podmínkách pražského obyvatelstva, jež pojednává o široké paletě problémů od přídělového systému přes pracovní povinnost, sběr surovin až po zatemnění či situaci pražské městské dopravy. Tato materiálově bohatá a pečlivě připravená studie si plně zasluhuje ocenění.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Michalu Sojčákovi

z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě za soutěžní práci: Nabývání československého státního občanství v letech 1918-1935 (Na příkladu politického okresu Moravská Ostrava)

Rozpad habsburské monarchie roku 1918 přinesl jistému počtu obyvatel nově vzniklého československého státu problémy s jejich státní příslušností, neboť československé státní občanství – ve shodě s předchozími rakouskými právními normami – bylo vázáno na tzv. domovské právo v některé obci na území nového státu. Na Ostravsku již od 19. století pracovalo tisíce imigrantů z Haliče, kteří tu byli trvale usedlí, ale neměli na území státu domovské právo, takže se dostali do postavení „cizinců“. Tuto situaci analyzoval Michal Sojčák na základě rozsáhlého souboru státoobčanských písemností. Vznikla tak promyšleně strukturovaná, pečlivě zpracovaná studie, která na regionálním příkladě Ostravska osvětluje jeden málo známý aspekt vnitřní politiky meziválečného Československa.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Zdeňku Holenkovi

z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci: Bojová cesta Bohumila Snížka
Z Protektorátu a zpět do ČSR (5. květen 1941 – 20. květen 1945)

Předmětem Holenkova badatelského zájmu se staly životní osudy účastníka druhého odboje Bohumila Snížka a jeho dlouhá a velmi dobrodružná cesta z okupované vlasti do čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Autor se při svém výkladu opírá především o Snížkovy nepublikované válečné vzpomínky, které kombinuje se zachovaným archivním materiálem několika vojenských fondů, tištěnými prameny a rozsáhlou odbornou literaturou. Výsledkem je poměrně zdařilá literární připomínka, která si zasluhuje ocenění.

 

soutěžní práce

V oblasti sociologie nebyla první ani třetí cena udělena.

Cenu Edvarda Beneše 2. stupně získala 

Natalie Hantak

z Johannes Kepler Universität Linz za soutěžní práci: Aktuální obraz situace českých kvalifikovaných sil na pracovním trhu Horního Rakouska
Vcelku jde o sondu do málo probádané oblasti, která je jasně tématem „benešovským“ a dnes navýsost aktuálním, je předmětně užitečná a zaslouží si ocenění.

 

soutěžní práce

Vyhlášení výsledků 12. ročníku soutěže o Cenu Edvarda Beneše

V oblasti sociologie nebyla udělena žádná cena.

V oblasti historie 20. století byla první cena udělena

Vojtěchu Kynclovi

z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci: „Akce Ležáky. Obyčejná vesnice“
Kynclova rozsáhlá monografie sleduje tragédii malé východočeské vesničky na dějinném pozadí, které vytváří autorův zasvěcený výklad o třech hlavních společenských faktorech, podílejících se roku 1942 na tragickém osudu do té doby zcela neznámé kamenické vísky. Vojtěch Kyncl přihlásil do soutěže vyzrálou, svěže napsanou práci, která představuje cenný přínos k osvětlení ležácké tragédie. Po některých věcných a také jazykových úpravách si práce zaslouží knižní vydání.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Petru Gábovi

z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě za soutěžní práci: „Odraz socialistického stavebnictví na tváři Poruby“
Soutěžní práce Petra Gáby, věnovaná vzniku, rozvoji a proměnám města Poruby v celém poválečném období, je zajímavým pokusem o zpracování tohoto tématu. Historický přístup k tomuto problému kromě urbanisticko-architektonického hlediska totiž vyžadoval přihlížet rovněž k jeho aspektům politickým, ekonomickým, sociologickým, demografickým a dokonce i stavebně-technickým. Tomu také odpovídá materiálová základna Gábovy soutěžní práce, využívající některé dosud málo známé historické prameny.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Martině Boldišové

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: „Josef Knap – neumlčený ruralista z Jičínska“
Soutěžní práce Martiny Boldišové přináší souborný materiál o životě a díle spisovatele, který nacházel literární inspiraci v tradičních formách vesnického života, mizejících pod vlivem městské průmyslové civilizace. Autorka využila osobní písemnou pozůstalost Josefa Knapa, s níž konfrontovala také literární motivy v jeho prózách. Materiálie, které Martina Boldišová ve své soutěžní práci shromáždila, představují velmi užitečnou heuristickou pomůcku pro každou budoucí Knapovu leterárně-historickou biografii.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Pavle Štěpánkové

z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně za soutěžní práci: „Společnost pro obnovu Lidic (1945) 1946-1959“
Poválečné znovuvybudování Lidic měla řídit Společnost pro obnovu Lidic, zřízená zákonem. Její aktivity při výstavbě nových Lidic sleduje v soutěžní práci Pavla Štěpánková, jež pro své téma využila především archivní fond Společnosti. Autorka osvětlila okolnosti vzniku Společnosti a její organizační strukturu a soustředila se na tři hlavní okruhy jejího působení – na její úlohu při výstavbě obce, na její zahraniční kontakty a na propagační činnost, kterou Společnost vyvíjela. Povšimla si i toho, jak byl případ Lidic komunistickým režimem postupně zneužíván k politické propagandě.

 

soutěžní práce

Vyhlášení výsledků 11. ročníku soutěže o Cenu Edvarda Beneše

V oblasti sociologie byla první cena udělena

Kateřině Pulkrábkové

z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci „Institut náhradního rodičovství v pojetí neziskových organizací“. Autorce se podařilo podat komplexní pohled na problematiku náhradního rodičovství v České republice a navrhuje zajímavá a závažná praktická opatření. Práce bude zřejmě v nějaké variantní formě publikována.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Mikuláši Pštrossovi

z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci „Hodina učitele: návrh vzdělávacího programu ke zvýšení občanské angažovanosti středoškolské mládeže“. Autor zpracoval významné téma na pomezí sociologie a pedagogiky, které vyúsťuje v závažná praktická doporučení, jež jsou fundována analýzou zkušeností z pozorování a organizace debatních skupin jako specifické výukové formy.

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Ditě Olchavové

z Fakulty sociálních věd, Institutu sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci „Vliv války na míru sebevražednosti: Jedna problematika, několik závěrů“. Klasický sociologický problém je analyzován na základě nových empirických dat a teoretických přístupů a zejména formuluje projekt možné další analýzy problému, který vyplývá z rozboru zkušeností z válek zcela nedávných.

V oblasti historie 20. století byla cena 1. stupně udělena

Radku Nehasilovi

z Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci „Četníkem v epoše zápalu, pýchy a hrdosti (obraz středočeské četnické stanice v meziválečném období)“. Je to práce, která se pokouší o komplexní pohled na četnický sbor předválečné republiky a přináší v tomto ohledu mnoho cenných poznatků. V první části soutěžní práce autor zasvěceně popisuje organizační strukturu četnictva a jeho jednotlivé speciální složky, druhá část je pak věnována „dějinám všedního dne“ venkovských četníků podle jednotlivých aspektů jejich služební činnosti i běžného života.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Janu Jarošovi

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci „Budovy zastupitelských úřadů ČSR v meziválečném období; strategie jejich výběru a získávání“. Vytváření „materiálního“ zázemí pro činnost diplomatických zástupců nově vzniklého československého státu patří k těm tématům našich novodobých dějin, která v podstatě zůstávala stranou badatelského zájmu české historiografie. V tomto smyslu Jarošova práce zaplňuje jistou mezeru a umožňuje pohled také na „odvrácenou stranu“ československé zahraniční služby – na problém jejich sídel a působišť.

Cena 3. stupně byla udělena

Michalu Babíkovi

z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně za soutěžní práci s názvem „Iniciativa Aristide Brianda 1929-1930; československá reflexe“. Tato pečlivě připravená práce ve své první části sleduje „Briandovu iniciativu“ v širším kontextu návrhů a plánů na integraci Evropy ve 20. letech 20. století. Ve druhé části práce autor zkoumá ohlas a působení Briandova návrhu v Československu. Cenný je Babíkův rozbor vybrané kolekce dobových československých periodik, jenž ukázal, že také v tisku tento ohlas v podstatě nepřekročil běžné novinové zpravodajství a záhy zcela vymizel.

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Jaroslavu Hájkovi

z Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem za soutěžní práci „Pojetí demokracie v díle Edvarda Beneše v letech 1944-1948“. Svébytný příspěvek k poznání a popularizaci Benešových názorů na demokracii, jejichž propracovanou shrnující podobu Edvard Beneš publikoval v letech druhé světové války v knize Demokracie dnes a zítra, představuje soutěžní práce Jaroslava Hájka. ¨K pozitivům Hájkovy soutěžní práce patří mimo jiné autorova snaha o postižení mezinárodněpolitického kontextu, který Benešovo pojetí demokracie nejenom determinoval, ale i limitoval.

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Janě Jeřábkové

z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě za soutěžní práci „Proměny každodenního života obyvatel Ostravy v období od konce druhé světové války do počátku 60. let 20. století“. Soutěžní práce je věnována problému, který naše odborná historická literatura dosud opomíjela: Osvětluje jak se postupně měnil každodenní život obyvatel průmyslového velkoměsta v období po druhé světové válce. Proměny každodenního života ostravských obyvatel ve zkoumaném období autorka sleduje ve dvou fázích, s předělem v roce 1953, kdy došlo k měnové reformě a ke zrušení přídělového systému.

Potěšitelné pro město Sezimovo Ústí je, že cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena studentovi našeho města

Tomáši Kadlecovi

z Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci „Těžký život nuceně nasazených. Nedobrovolná práce pro Třetí říši ve vzpomínkách a svědectvích pamětníků“. Jde o práci, která využila nejenom rozsáhlou odbornou literaturu a rozmanité publikované vzpomínky, ale dokázala je produktivně doplnit také informacemi získanými prostřednictvím cíleně vedenými rozhovory s více než dvaceti dosud žijícími pamětníky z řad nuceně nasazených. Autorovi se je podařilo kontaktovat vesměs na Českobudějovicku a Táborsku. Na základě takto získaného materiálu pak podal plastický a všestranný obraz života mladých lidí, nucených pracovat pro válečné cíle nacistického Německa.

stránka
 
úřední hodiny měú
PONDĚLÍ 8:00 - 11:30 | 12:30 - 17:00
ÚTERÝ 13:00 - 15:00
STŘEDA 8:00 - 11:30 | 12:30 - 17:00
ČTVRTEK 13:00 - 15:00
PÁTEK 8:00 - 11:30
administrace