Sezimovo Ústí

Sezimovo Ústí, moderní město s bohatou historií na soutoku Lužnice a Kozského potoka se dělí na dvě části. První se rozprostírá na místě bývalého středověkého města, druhá byla založena v rámci výstavby Baťových závodů, dnes Kovosvitu a.s.. 

Město má  okolo  7300  obyvatel  a  spolu  s Táborem a Planou nad Lužnicí vytváří aglomeraci s téměř 46 tisíci obyvatel. 

Jsou zde tři základní, tři mateřské a jedna střední škola, několik sportovních areálů (fotbal, tenis, házená), kino, letní kino,  kulturní dům s divadelním sálem, stálým loutkovým divadlem a galerií, dále pak například hvězdárna a koupací biotop.

Mezi oblíbené turistické cíle   patří  národní  kulturní  památka   Kozí   hrádek  či areál vládních vil s hrobkou Dr. E. Beneše. V okolí města se nalézá  řada přírodních památek jako je Luna, Luční rybník či přírodní park Turovecké lesy. 

Založení města

Sezimovo Ústí bylo od svého počátku spojeno s Vítkovci. Podle pověstí bylo město založeno Sezimou, nemanželským synem Vítka z Prčice. Historie však podává méně barvitý příběh. Podle první písemné zmínky o Sezimově Ústí můžeme předpokládat, že už před polovinou 13. století zde bylo založeno město. V roce 1250 získávají totiž místní dominikáni z generální kapituly svého řádu souhlas s vysvěcením kostela sv. Dominika a roku 1262 na ně pamatuje ve své závěti Vok z Rožmberka.

Město samotné se těšilo prosperitě, která vyplývala z výhodného místa na cestě z Rakous do Prahy. Ústečtí se specializovali na soukenickou výrobu a obchod, z archeologických nálezů víme o  hrnčířství a kovářství a dalších řemeslech.  Vedle kláštera   byl  ve  městě farní  kostel a fungoval   i špitál. Při faře byla škola, o jejíž dobré úrovni svědčí vysoký počet studentů z Ústí imatrikulovaných na Karlově univerzitě.

Ve městě lze předpokládat rovněž městský palác pánů z Ústí, kam v dubnu roku 1414 zve Anna z Mochova, vdova po Janu St. z Ústí, Jana Husa. Jeho nedlouhý pobyt rezonuje s radikálními náladami v okolí i v Ústí, které v roce 1420 vyvrcholí vypálením města a odchodem stoupenců na nedaleké Hradiště, pozdější Tábor.

Historie města

Město na své znovuvzkříšení čekalo dlouho. Úsilím ředitele táborské hlavní školy Antonína Svatoše zde byla roku 1828 založena nová obec, jíž zůstalo označení Starý Tábor až do roku 1920, kdy se vrátilo ke středověkému názvu. 
Z nejdůležitějších událostí v průběhu 19. století jmenujme alespoň založení školy v roce 1832 nebo vysvěcení nového kostela Povýšení svatého Kříže roku 1841. Významnou osobností ústeckých dějin byl v první polovině 20. století amatérský archeolog, řídící učitel a starosta Josef Švehla.

Ve třicátých letech si ve městě postavil vilu ministr zahraničí Edvard Beneš. Přítomnost pozdějšího prezidenta si vyžádala výstavbu nové silnice, zřízení poštovního úřadu nebo zavedení   kanalizace.  Rychlý  rozmach  obce  nastal  v roce 1939, byla zahájena strojírenská  výroba v nové hale  Moravských akciových strojíren (MAS), vznikla tak druhá část Sezimova Ústí, dodnes lidově zvaná Baťov či Kovosvit. 

Vzácným propojením obydlí a okolní přírody se vyznačuje vila Zdeňka Fierlingera, která vznikla na základě návrhu politikova bratra Otokara v letech 1930 až 1931. Architekt se při projektování nechal inspirovat stylem venkovských domů svého význačného předchůdce Jana Kotery.

Historické artefakty

 

 

      

      

 

---

Tipy na výlety v Sezimově Ústí a blízkém okolí