Fotogalerie z historie města

„V roce 2012 město Sezimovo Ústí slaví výročí 750 let od svého založení. Jeho historie je založena na několika základních historických událostech. Jako u ostatních měst jsou to vždy první zmínky o existenci středověkého města a jeho historii spojené s kazatelskou činností věhlasné osobnosti Mistra Jana Husa na Kozím Hrádku. Další důležitou událostí byl v případě Sezimova Ústí jeho zánik – vypálení v roce 1420 a znovuobnovení po 400 letech. Novodobá historie se pojí k osobnostem druhého československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše a obchodníka Tomáše Bati, který inicioval výstavbu druhé části města. V roce 2002 se město nevyhnulo ničivým povodním na řece Lužnici.

Níže uvedené fotografie průřezově ilustrují zmíněné události. Fotografie také tvoří obrazovou výzdobu interiéru budovy městského úřadu, kterou zpracoval v roce 2005 Bc. Petr Klíma. Již několik občanů o ně projevilo zájem a tak bylo rozhodnuto je umístit na webové stránky města.“

 

 

Vyobrazení zříceniny dominikánského kláštera, jehož existence je poprvé písemně připomínána v roce 1262.  Klášter byl součástí původní osady „Ústí“ u ústí Kozského potoka do Lužnice. Tato osada byla po roce 1268 povýšena na město. Postupem doby díky výhodné poloze na obchodní stezce bohatlo a podle rodu Sezemů získalo ke svému názvu přívlastek Sezemovo, záhy pak Ústí Sezimovo. Ve vrcholně středověké podobě města se nacházel zmíněný dominikánský klášter, kostel s farou, panský palác Vítkovců a špitál pro chudé. Tehdy se město oproti dnešku rozléhalo i na levém břehu Lužnice. 

Roku 1420 bylo toto rozvíjející se město obsazeno prohusitsky smýšlejícím obyvatelstvem. Poloha obsazeného města však z vojensko-strategických hledisek nebyla pro husity výhodná a proto přesídlili severněji po proudu řeky Lužnice, kde založili Hradiště – dnešní Tábor. Staré Ústí Sezimovo bylo v březnu 1420 zapáleno a v rozvalinách opuštěno na dlouhá staletí. 
Po 400 let ležely rozvaliny ústské, ponechány svému osudu. Popud k založení Starého Tábora dala žádost Antonína Ťoupalíka, tkalce táborského, který dne 10. září 1826 požádal táborský magistrát, aby mu na obecních pozemcích, jimž se říkalo „Starotáborské pastviště“, přenechal místo pro založení domku a zahrádky. 
Během následných jednání bylo vyměřeno 81 stavebních pozemků, které byly novým vlastníkům v krátké době prodány a zastavovány obytnými budovami. Tak došlo k založení nové obce, nazvané Starý Tábor. Této obci se roku 1920, zásluhou zdejšího učitele archeologa Josefa Švehly, vrací původní a historicky oprávněný název Ústí Sezimovo.

Výsledkem dlouholetých výzkumných prací zdejšího učitele archeologa Josefa Švehly byl plán Ústí Sezimova, v němž je přesně určena celá rozloha kdysi velkého a mocného města. Město mělo dvě předměstí a za řekou čtvrť Nové město, v plánu je vyznačeno umístění hradeb, příkopů, valů, bran, dvou bašt, přístaviště, mostů, farního kostela, fary, panského domu Vítkovců, bohatého kláštera Dominikánů, přes 30 spálenišť obydlí, smetišť, devíti hrnčířských pecí atd. Vzácností je např. nádobka s písní Husovou, nádobka se zajíčky v reliefu - znamenitý doklad uměleckého projevu ústského lidového hrnčířství a krásný skleněný pohár vyvažovaný zlatem. Tyto vytěžené historické předměty jsou dnes součástí mobiliáře táborského Husitského muzea. Archeolog Josef Švehla se nezabýval pouze někdejším městem, ale roku 1899 započal archeologický průzkum na Kozím hrádku, kde nalezl přes 270 předmětů. Od vzácných střepů s nápisy až k dětským hračkám a potřebám denního života obyvatelů na hrádku. Tyto předměty, vytěžené ze smetišť, ze studně a příkopů, můžeme dnes vidět podobně jako předměty z Ústí v táborském Husitském muzeu.

 

Novodobé dějiny Sezimova Ústí I jsou nerozlučně spjaty s významnou osobností, druhým prezidentem Československa, doktorem Edvardem Benešem, který ve 20. letech několikrát pobýval u svého bratra na dnes již zaniklém Soukenickém Mlýně. Tento kraj na něho zapůsobil natolik, že si přímo na soutoku Kozského potoka a Lužnice nechal v letech 1930-31 postavitarchitektonicky obdivuhodnou vilu v jihofrancouzském stylu. 
V jejím interiéru postupně vznikla neobyčejná sbírka starožitného nábytku i moderního umění; dnes je umístěna většina mobiliáře v táborském husitském muzeu. V rozsáhlém areálu s parkem, lesem, skalkami a jezírky žil a odpočíval spolu s chotí Hanou, s výjimkou válečného exilu, až do své smrti – 3. září 1948. Ke zdejší krajině i k jeho obyvatelům si vytvořili velmi kladný vztah, také místní obyvatelé na ně ani po jejich úmrtí nikdy nezapomněli. Pod kazatelnu, kde podle pověstí promlouval k lidu sám mistr Jan Hus a kde se nyní nachází hrobka manželů Benešových, proudí každoročně značné množství jeho obdivovatelů. 
Ve dvou místnostech v prvním patře Benešovy vily je umístěna expozice dle původní podoby rekonstruované pracovny a ložnice Dr. E. Beneše, která je veřejně přístupná ve státní svátky a ve dnech výročí manželů Benešových. 
Nový, v nedávné době dokončený samostatný památník Dr. E. Beneše, prezidenta republiky, je věnován státnickému dílu a demokratickému odkazu Edvarda Beneše a zároveň jeho rodinnému životu v Sezimově Ústí. Vedle expozice zaujme pozornost návštěvníků projekceoriginálních dokumentárních filmů. Nový památník je přístupný veřejnosti v měsících květen - září denně a dále ve státní svátky a některé významné dny manželů Benešových.

 

 

Velký dvůr, průmyslová škola