zeleň

Seriál zajímavostí o dřevinách nejen v arboretech

 

1. díl: Jedovaté rostliny na nám. T. Bati

 

Na jaře letošního roku se na náměstí Tomáše Bati a u hvězdárny "Na Hiltonu", objeví tabule s textem a fotografiemi, na kterých budou stromy a keře zde rostoucí. Věříme, že to bude příjemné doplnění zeleně v našem městě. Nejen, že budeme moci do parků chodit a sedat na lavičkách mezi zelení, ale můžeme se podívat "co vlastně kolem nás roste".

Ne všechny rostliny však jsou dokonale přátelské, některé běžně pěstované jsou dokonce jedovaté. Protože se tyto druhy dřevin vysazovaly a vysazují stále, věříme, že učitelé, rodiče a prarodiče budou moci dětem ukázat to, co jim může uškodit. A to i jinde než jen v lavici, doma na obrázku, v knížce.

Jedovaté rostliny nám nemohou uškodit při pohledu na ně. Raději se však vyhněme kontaktu s nimi, jejich lámání a trhání do vázy. Děti často láká si s nimi hrát. Plody, květy i větvičky jim slouží i "na vaření a ochutnávání" někde ve skrytu převislé břízy.

 

Na náměstí Tomáše Bati rostou z jedovatých dřevin tisy, jalovec chvojka, brčál – barvínek a štědřenec - zlatý déšť.

Tis je celý jedovatý. Dřevo, jehlice, semena. Jen červený, sladký, lepkavý míšek obalující semeno, je jedlý. Dokonce se z něho v dobách minulých vyráběly rosoly a marmelády. Tisy jsou častou rostlinou vysazovanou v městských parcích a zahradách. Dobře odolávají suchu, snáší i tvrdý řez. Aniž by si to (nejspíš) zahradní architekti uvědomovali, navrhovali je (a navrhují i dnes) spolu s dalšími rizikovými druhy do výsadeb v zahradách školek a jeslí.

Stejně tak i jalovec chvojka. Je to druh vytvářející rozlehlé keře, plody jsou první rok po nasazení drobné zelené, v dalším roce získávají modrou až hnědavou barvu. Jedovatá je celá rostlina, včetně plodů. Zatímco u jalovce obecného se plody sklízí jako koření a léčivá rostlina, u tohoto druhu to nelze v žádném případě doporučit.

Třetí rostlinou je drobný, plazivý, stále zelený brčál neboli barvínek. V jarním období výrazně modře kvete, velmi dobře se rozrůstá, snáší stín i slunce. Používá se jako náhrada trávníku do stinných i osluněných míst, kde je nedostatek vody. V literatuře se dočtete, že barvínek je jedovatou i léčivou rostlinou. Lze ho najít v preparátech pomáhajících při léčení vysokého tlaku, nádorových onemocnění, krevních chorob a krvácivosti. Nelze se s ním léčit bez doporučení lékaře a stanovení přesných pravidel užívání.

V části před "třináctipatrákem" byl vloni vysazen opravdový zlatý déšť, česky štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Pro kontrast roste vedle zlatice (té se lidově říká zlatý déšť). Tyto rostliny není dobré zaměňovat. Zlatice, kvetoucí časně zjara, patří mezi "nejedlé a neléčivé" rostliny. Zlatý déšť (kvete v červnu), je jedovatý. Záměna může být osudná v případě, že nám lékař doporučí "zlatý déšť" - štědřenec jako léčivou rostlinu. Pozor!!! Stačí ale jen několik semen a vyvolává otravy - zejména u dětí. Způsobuje zvracení, ochrnuje dýchací svaly, nervy.

Na hraní nelze doporučit ani větvičky a šištičky z "tůjí". I ty mohou vyvolat podráždění sliznic, pokožky rukou a obličeje.

 

 

 

 

 

2. díl: Léčivé rostliny na nám. T. Bati

 

Nejhojnějšími stromy v okolí podniku Kovosvit a náměstí T.Bati jsou jírovce
- koňské kaštany. Jejich semena obsahují látky pomáhající při léčbě křečových žil, zvyšující odolnost stěn cév, působící proti úporným průjmům. Odvarem se mohou omývat omrzliny, otoky, hemoroidy, otevřené rány.

Na průjmy se užívá nastrouhané sušené semeno (půl lžičky zakápnuté vodkou nebo jinou lihovinou. Při zánětu horních i dolních cest dýchacích při zánětech žil, bércových vředech, hemoroidech je vhodné pít "čaj" (2-3 kávové lžičky na 2 dl vody)
z nastrouhaných, sušených plodů.

Zevně se užívá i lihová tinktura nebo mast připravená z plodů, květů. Zápara
z listů (1 lžička na 2 dl vody) usnadňuje vykašlávání. Působí i na lepší prokrvení "koncových" orgánů těla, podpůrně i po cévních poruchách mozkových.

 

Lípy lemují druhou část náměstí. Působení čaje s citronem a s medem proti teplotě a na pocení je obecně známé, dále tedy jen případy, kdy je možné ho nasadit: nachlazení, chřipky, angina, bronchitida, onemocnění ledvin, močového měchýře, křeče trávicího traktu. Přidává se do směsí léčících revma, do projímavých a odtučňujících čajů. Příjemná vůně lípy zakrývá v čajových směsích chuťově a vůní výrazné byliny. Odvarem se čistí pokožka, přidává se do koupelí, ústních vod.

Běžná dávka je 1 lžička na 2 dl vody, 3x až 4x denně.

Před "třináctipatrákem" je vysazený jinan - Ginkgo biloba. Obsahuje látky, které rozšiřují tenké cévy. Je to léčivka usnadňující život zejména starším lidem. Zlepšuje prokrvení rukou, nohou, mozku. Ruce a nohy přestávají být studené, mozek pracuje lépe, člověk prý méně zapomíná. Neznám, jak se užívá přírodní droga, mohu jen doporučit léky prodávané v lékárně.

 

Břízy lemují část mezi náměstí T.Bati a kinem, jsou i přímo před Hotelem.

Sbírá se z nich list. Sušené se užívají ve formě nálevu (2-3 lžičky na 2 dl vody 2x denně) při léčení revmatismu, zánětů močových cest, k odvodnění organismu. Odvar můžeme přidávat do vody na koupele.

V dobách minulých se sbírala sladká šťáva, která vytéká na jaře z poraněných míst na větvích, kmeni. Myly se s ní vlasy, vyrábělo se z ní březové víno, čerstvý (bublinkatý) kvašený nápoj. Zavařená s bílým vínem (2 lžíce na 0,25 l vína) čekala na dobu, kdy někoho postihla žaludeční nebo střevní kolika.

 

 

 

3. díl: Jedovaté a léčivé rostliny v parku před hvězdárnou

 

V areálu kolem hvězdárny v Sezimově Ústí II rostou jehličnany domácí i dovezené z celého světa. Bohužel snad jen borovice nemají nějaké výrazné působení jako původce alergií (pozor na dobu kvetení na jaře!) nebo dokonce otrav. Všechny ostatní jsou poměrně rizikové.

To, čemu říkáme "tůje" (cypřišky, opravdové tůje - zeravy okolo letního kina,..) může mít šištičky, zelené nebo později fialové až černé plody (jalovec virginský, plazivé jalovce u převislé břízy,..), které lákají k ochutnání. I když jsou jalovčinky kořením, nelze je dětem nechávat ochutnat. Jsou jedovaté. Chraňte děti před kontaktem se škumpou. Má krásné listy, barevná plodenství. Chloupky na listech, mladých stoncích mohou způsobit nečekanou alergickou reakci, stejně jako pokus o ochutnání "barevné šišky". Míza vytékající z poraněných míst může vyvolat zarudnutí potřísněného místa i tvorbu puchýře. V tropech rostou škumpy, na které si nesmí sednout žádný pták, pod ně lehnout drobnější zvíře. Stromy produkují do ovzduší jedovaté látky. Pod těmito stromy se hromadí kostřičky živočichů, kteří měli odvahu sem zavítat.

Časem (u starších keřů) se objeví plody i na živém plotě z ptačího zobu. Výrazně barví a nejsou jedlé.

Na druhou stranu se nic nestane, když děti nakousnou malinká jablíčka rostoucí vlevo od hvězdárny nebo plody černé jeřabiny u pískoviště, jeřabin u letního kina. Přesto je varujte a raději nedělejte výjimky co mohou a co nesmí kousat, trhat.

 

..... B o r o v i c e

Celoročně se sbírá čerstvé jehličí pro přímou potřebu, na jaře pupeny a rašící výhony. Starý recept na léčení revmatismu zněl asi takto: Natrhej půl kilogramu jehličí, máčej ho den ve dvou litrech vody a poté hodinu vař. Vyvařené jehličí zabal do plachetky a přikládej na bolavé klouby. Takto upravenému jehličí se říkalo lesní vlna.

V březnu a dubnu se z pokácených (ne rostoucích!!!) stromů sklízí pupeny a mladé výhonky, suší se. Pro zachování silic se ukládají do neprodyšných nádob. Pro zklidnění, při nervových a revmatických bolestech se používají čerstvé nebo sušené (poměr čerstvé a usušené hmoty je 4:1) zhruba 0,5 - 1kg na 2-3 l vody, krátce povařit a odvar nalít do vody ve vaně, teplé cca 34°C.

Inhalace (200 g jehličí na 1 l horké vody) pomáhají při nemocech z nachlazení. Vnitřně lze užívat "čaj" z 10 g jehličí na 2 dl vody ( 20 minut nechat stát a slít). Zklidňuje při bronchitidách, tlumí záněty, slouží jako vnitřní desinficiens. V Římě se čaj pil pro ovonění dechu.

 

..... J e ř a b i n y

Plody jeřabin se sklízí v době, kdy jsou zralé (srpen, září). Jakmile začínají na stromy houfně nalétávat kosáci, měli bychom sklízet. Sušíme ve stínu, zavadlé i na slunci, dosoušíme v troubě při teplotách okolo 50°C.

Jeřabina jemně pomáhá proti zácpě, má močopudný účinek. Vitamín C v ní obsažený může v zimě nahradit umělé vitamíny. Čaj se pil i při ledvinových kamenech a revma. Má dobrý účinek i při zánětech horních cest dýchacích.

Užívá se buď výluh z 1 lžičky rozmačkaných plodů namočených do 0,2l vody na 8 hodin (při pokojové teplotě) nebo 1 lžíce plodů do 0,2 l vřelé vody oboje 3x denně.

Z čerstvé šťávy se vaří sirup. Na 1 l šťávy se přidá 0,5 kg cukru a svaří se. Užívá se 3x až 5x denně 1 lžička.

Podobné užití jako červený jeřáb může mít i aronie - "černý jeřáb". Ten je spolu s jeřábem ptačím odrůdou "Moravský sladkoplodý" vhodný i na kompotování a vyrábění past, marmelád, šťáv pro běžné denní užití. Divoké (nahořklé, trpké) červené jeřabiny, brané jako léčivo, užíváme jen v doporučeném množství.

 

..... J a s a n

Není na světě rostlina, aby na něco nebyla. Plody jasanu se na jihu Evropy užívaly jako diuretikum, kůra nahrazovala kůru chininovníkovou.

U nás by mohl najít uplatnění list, kůra. Sbírají a suší se jednotlivé lístky bez stopek od června do srpna, z mladých větviček na jaře kůra. Suší se při teplotách do 40°C.

Obě drogy mají mírný projímavý účinek. Lze je užít i při úporné zácpě. Užívá se buď lžička listů nebo drcené kůry na 0,2 vody. List se dává do vody, nechá přejít varem a po 5 minutách se pije několikrát denně. Kůra se povaří asi 0,5 - 1 minutu. I tato dávka se užívá vícekrát za den.

Čaj (= zápara) ze 3 lžiček listů na 0,3 l vody se užívá jako diuretikum, zvyšuje vyplavování solí z těla (při dně a zadržování tekutin v těle). Je doloženo i hojné užívání při ochabnutí močového měchýře, léčení močových kaménků, nemocech ledvin. V zápaře se koupou i špatně se hojící rány, vředy. Lýko se užívalo jako obklady na špatně se hojící rány (pro obsah slizových látek).

 

 

 

 

4. díl: Zajímavé dřeviny mimo arboreta

 

Nejen v místech kde jsou arboreta v Sezimově Ústí jsou zajímavé stromy. Mezi domy čp. 677, 678 a 679 je pískoviště a vedle něho v ohrádce vysazený liliovník. Liriodendron tulipifera, česky liliovník tulipánokvětý je doma v Severní Americe, v Čechách se pěstuje od roku 1865. Dekorativní strom vhodný do městského prostředí. Je blízce příbuzný magnolii. České jméno je poněkud zavádějící. Květy nemají s tvarem tulipánu mnoho společného, květ tulipánu spíše připomínají listy. Druh není vhodný do malé zahrádky.

U barevně veselého domu č.p. 677 je vysazená česká oliva - hlošina evropská (Eleagnus angustifolia). Z dálky připomíná vrbu se stříbrnými listy, odlišuje se tvarem pupenů, barvou větviček, plody. Keř nebo strom, který v dubnu láká včely na pastvu, roste na suchých, slunných místech. Po opadu listů zůstávají na větvičkách drobné stříbřité plůdky. Pod "slupkou" je bělavá hmota, která má nasládlou chuť. Původně byla hlošina vysazena i u domu 678, ale přírodní síly ji rozlomily a musela být pokácena.

Vedle u vchodu do domu 678 rostou nízké keře kdoulovce. Na jaře kvetou výrazně oranžově nebo červeně, na podzim a v zimě zdobí žlutými plody podobnými jablíčkům, hruštičkám. Plody jsou trvanlivé, dlouho vydrží i v teplém bytě aniž by hnily. Zralé jsou jakoby mastné a voní. V dobách minulých se ukládaly do skříní a truhel s prádlem, oděvy.

Domy č. p. 604 (Táboritů) a č. p. 498 mají u stěny bez oken vysazené trnité keře (stromky) s drobnými oranžovými plůdky. Je to rakytník řešetlákový, tzv. "ananas severu". Vedle keřů s plody jsou keře s většími složenými pupeny, zcela bez plodů. Jsou to samčí rostliny, bez kterých by samice neplodily. Pyl přenáší vítr. I když chuť plodů není nijak skvělá, sbírají se a konzervují. Obsahují důležité vitamíny - A, B1, B2, B6, C, E, K. Na Sibiři, odkud pochází, je rakytník oblíbený na výrobu šťáv a sirupů. Plody se těžko trhají. Proto se spíše otloukají (na zem pod keř se rozloží plachta a keř se odrhne, otluče trnitou větví). sklízí se těsně před mrazíky nebo ihned po prvním namrznutí plodů, jinak začínají na keři nahnívat, kvasit. Rakytník neozobávají ptáci. V dužnině plodů je olej. Ten hojí kožní choroby, spáleniny (od slunce, ohně i radioaktivity), žaludeční a dvanáctníkové vředy, některé typy rakovin.

První mladý strom, který cestou od COPu uvidíte za plotem bývalých jeslí (dnes hotelové školy), je platan. Z kmene se deskovitě olupuje světle hnědá kůra, v zimě ho zdobí kulaté plůdky visící jako korálky i ve dvou i více patrech na jedné "stopce". U nás se pěstují druhy pocházející z Ameriky i domácí v Evropě a Asii. Platan západní (americký druh) má na stopce 1-2 květenství a mělce vykrojený list, platan východní (Evropa, Asie) plůdků 3-6 za sebou a list s hlubokými výkroji listů. Problém je, že se více než původní druhy pěstují kříženci, kteří mají vlastnosti částečně od jednoho i druhého rodiče.

Před Zdravexem rostou tři rozvětvené stromy, v létě připomínající listem jasan. Mají však tmavé až černé plůdky, které neopadávají s listím. Kůra těchto stromů odspoda sílí, rozpraskává se. Je porézní, pružná, lehká. Tento strom se jmenuje korkovník. Není to korkový dub ze Španělska, ale korkovník z Asie. Pochází z oblasti Sibiře nebo z Japonska (korkovník amurský, japonský). V oblastech hojného výskytu v domovině se z něho dříve loupala kůra na technické účely. Postupem času byla nahrazena pravým korkem z teplých krajin. Další korkovník roste v areálu u Hiltonu, kde je označen na mapce.

U II. ZŠ jsou dvě krásné borovice. Jsou zajímavé jak tvarem koruny tak i počtem jehlic ve svazečku, velikostí šišky. Větší šišku v Sezimově Ústí na borovici nenajdete. Zatím se na ní dojděte podívat, jestli se nějak odlišuje od ostatních rostoucích na "Baťově". Víte, že borovice mají ve svazečku různý počet jehlic? Dojděte se projít, ve městě jich uvidíte nejméně 6 druhů. Víc o borovicích a jehličnanech obecně až příště.

 

 

 

5. díl: O borovicích a jehličnanech

 

Borovice vysázené v Sezimově Ústí II patří do skupin se dvěma, třemi a pěti jehlicemi. Nejobvyklejší počet - 2 jehlice - mají borovice lesní, borovice bažinná či blatka, borovice kleč a borovice černá. Nejběžnější ve výsadbě jsou blatky, jejich kříženci s borovicí lesní a kleč. To jsou všechny keřové borovice, které rostou u Hiltonu, vedle domu č.p. 678, na náměstí Ludvíka Svobody, v ulici Svépomoc a na dalších místech.

Borovice kleč (Pinus mugo) byla dříve zvaná borovice přesličkotvará mívá často větvičky od báze vyholené, bez jehlic. Vzdáleně tak připomíná přesličku (borovice
u domu č.p. 642). Tvoří nízké i vysoké keře, hlavní rozdíl oproti blatce je ve tvaru
a nasazení šišky. Kleč má pravidelnou šišku, rovně přisedlou k větvičce. Může mít
i krátkou a rovnou stopečku.

Blatka (Pinus rotundata) má krátkou zakřivenou stopečku a šišku k jedné straně smáčklou. Pravá blatka je strom kapkovitého tvaru (snad jediná je ve skupině naproti vchodu do Hotelu), ve výsevu bývá zastoupena asi v jedné třetině potomstva. Ostatní rostliny jsou více či méně podobné kleči - mají několik poléhavých nebo vystoupavých kmenů. Budeme-li potomstvo těchto borovic sledovat od klíčení, pak blatka má 7 děložních lístků a kleč pouze 3 až 4.

Bez zaváhání je rozpoznatelná dík stromovému růstu, barvě borky a šišce, další zástupkyně se dvěma jehlicemi - borovice lesní (Pinus silvestris). Ta je například na křižovatce ulic K hájence a Svépomoc vpravo, při cestě z města.

Nižší stromy, poněkud temnější barvy, s delšími jehlicemi a většími šiškami, rostoucí na náměstí T.Bati, vedle kina Spektrum, v areálu "dřevěné školky" - dnes městské knihovny, u sauny,...- to je další druh, borovice černá, latinsky Pinus nigra. Dobře snáší městské prostředí, hojně se vysazuje i jako rekultivační dřevina. Neroste jen na vysychavých píscích, kde je doma jen ještě méně náročná borovice lesní. Dorůstá do mohutných rozměrů, starší rostliny mají širokou, rozložitou korunu několik metrů nad zemí (např. borovice ve skalce v botanické zahradě v Táboře), s tmavou rozbrázděnou kůrou. Jehličí této borovice se špatně rozkládá, proto pod korunami nebývá žádný podrost.

Počtem a délkou jehlic se naprosto odlišuje borovice těžká (Pinus ponderosa). Její tři jehlice ve svazečku jsou dlouhé až 26 cm a pichlavá šiška může mít na výšku
i 15 cm. Právě šiška tuto borovici odlišuje od podobné borovice Jefreyovy. U borovice Jefreyovy opadávají celé šišky, z borovice těžké zůstávají na větvích její základy, připomínající "dřevěný kvítek". Druh pochází z tichomořské strany USA, Mexika. Tato borovice roste před II. základní školou a u zdravotního střediska - Zdravexu. U střediska jsou vyšší stromy, pravděpodobně je zde příznivější klima, jehličnany zde netrpí tolik suchem jako před školou.

Poslední, borovice hedvábná nebo též vemutovka (Pinus strobus) má pět jehlic. Odlišná je i její dlouhá řídká, pryskyřicí potřísněná šiška. Roste např. na náměstí
T. Bati, vedle Zdravexu. Pochází z Ameriky, v Evropě ji silně prosazoval lord Weymouth, po něm dostala své dnešní jméno. Je náročná na klima, město jí moc nesedí, navíc poslední dobou začíná trpět rzí vejmutovkovou, která se na ní přenáší ze svého druhého hostitele, černého rybízu. Ošklivá vejmutovka roste u hotelové školy před Čajovnou. Bylo vydáno povolení k její likvidaci, není jí škoda.

....Podle pana Douglase se v Čechách jmenuje Pseudotsuga menziesii - říká se jí douglaska tisolistá. Ta je podobná trochu jedli, trochu smrku a trochu i borovici.
O těchto druzích bude další část exkurze mezi stromy v Sezimově Ústí II.

 

 

 

6. díl: Ostatní jehličnany v Sezimově Ústí II

 

I přesto, že jsou některé dále jmenované a popisované stromy součástí ploch
s tabulemi, zmíním se o nich ještě jednou, možná více.

Nejhojněji je v Sezimově Ústí vysazen smrk pichlavý, zvaný stříbrný, (Picea pungens). Je odolný proti suchu i exhalacím, jeho zelená či zelenošedá forma se vysazovala jako náhrada domácího smrku v horách mezi Českou republikou
a Německem. Pochází ze Severní Ameriky. Pěstují se stříbrné formy, nízké, plazivé,
i štíhlé a vysoké - cv. Kosteri.

Jiný, hojný a odolný smrk roste před Astrou a nejspíše i v areálu hotelové školy (tam je to možná Picea engelmanii) naproti ulici Krátké. Jde o smrk Pančičův - omoriku (Picea omorica). Je vhodný do městské výsadby, do suchých míst. Snáší řez, může se vysazovat jako živý plot. Omorika má na rubu vždy stříbrné a na líci buď zelené nebo šedé či stříbrné jehlice. Pochází z Balkánského poloostrova.

Smrk ztepilý, obyčejný smrk, rostoucí v lese má mnoho forem pěstovaných
v zahrádkách i zahradách. Krásné jsou "smuteční smrky" v Benešově vile v Sezimově Ústí I. V zahrádkách se pěstuje zakrslá forma smrku sivého (Picea glauca conica). Jde o cca 1-1,5m vysokou, kuželovitou rostlinu světle zelené barvy, někdy zvanou cukrová homole.

Před třináctipatrákem je vysazený malý smrk východní (Picea orientalis), který má nové přírůstky výrazně světlé, žluté barvy. Zpočátku roste pomalu, za pět let však začne růst jako z vody.

Mimo popsané areály se vyskytuje douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) a její horská stříbřitější forma s větvemi směřujícími šikmo vzhůru - douglaska sivá (Pseudotsuga glauca). Tato roste v Baťových výsadbách v ulici od Hotelu k Hiltonu. Má i trochu jinou šišku. Podpůrné listeny vyrůstající na povrch šišky jsou naježené, kdežto
u "obyčejné" douglasky jsou přitisknuté k šišce. Obyčejné douglasky rostou v areálu kurtů, dále na křižovatce ulic K Hájence a Svépomoc, na straně kde je bývalá školka.
U nás mají křehké dřevo, trpí v zimě. Jejich větve láme těžký mokrý sníh a za větších mrazů i silnější vítr.

Jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) rostoucí ve stínu jedlí a douglasek
u domu č.p. 663 a též u Petrklíče, je strom s nejmenšími jelicemi. Za několik let bude mít i šištičky dlouhé maximálně 2 cm. Je to americká dřevina, libující si na vlhčích místech, přesto se vyrovná po zakořenění i se sušším, slunečným stanovištěm. Na obou exemplářích to časem uvidíme, jak se bude lišit jejich růst.

Opadavé nahosemenné dřeviny zastupují tři stromy u kina Spektrum. U lavičky modřín (Larix decidua), opodál vlhkomilný tisovec (Taxodium distichum) a zajímavost
z říše rostlin jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba).

Modřín je domácí druh, původně rostl jen v nejvyšších horách, v Alpách.
V minulých stoletích se vysazoval do lesů i v nížinách. Byl žádán dík zajímavé kresbě
a barvě dřeva. Dnes ho ekologové do výsadeb nepouští. Ve městech však nevadí. Krom běžného stromu se vysazují i formy zakrslé, s kroucenými větvemi i forma převislá, smuteční.

Tisovec pochází z jihovýchodu Severní Ameriky, z vlhkých oblastí, břehů velkých řek. Má svěže zelené jehlice, které se na podzim vybarví do výrazné rzivé barvy. Mladým stromům nesvědčí dlouhá období bez srážek, občas prosychají
a opadávají i v létě, ale po lepším zakořenění začínají intenzivně růst
a přísuškem tolik netrpí.

Rychleji roste podobný opadavý druh metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides). Odlišuje se zejména tím, že má v pruzích se uvolňující kůru. Objevena byla v roce 1941, v Evropě se pěstuje teprve od roku 1949. Do té doby byla známá jen ze zkamenělin z konce druhohor a z třetihor. Ta se brzy ve výsadbě také objeví.

Jalovce rostoucí v Sezimově Ústí jsou vysoké i nízké. Z nízkých upozorňuji zejména na jedovatou chvojku (Juniperus sabina) u Hotelu a nízké formy jalovce čínského (Juniperus chinensis) u kina Spektrum. Stejný jalovec, tj. čínský, roste jako velký keř či strom v ulici Lipová. Jiný stromovitý - jalovec viržinský u Hiltonu - je zajímavý zejména tím, že se ve formě zde vysazené vyskytuje jen vzácně, zpravidla se pěstuje štíhlá odrůda nazvaná "Skyrocket".

"Tůje" mimo areál arboret jsou zpravidla zerav západní (Thuja occidentalis)
s rozpadavou šiškou nebo cypřišky. Jde o druhy Chamaecyparis Lawsoniana či Ch. pisifera. Cypřišek Lawsonův má pevnou "šišku" větší než cypřišek hrachonosný. Vzrůstem se lišit nemusí, eistují od všech tří druhů formy stříbrné, zlatavé, světle
i tmavě zelené, nízké i vysoké.

Nakonec tradičně upozorňuji na jedovaté tisy vysázené hojně v "Silonské školce" a na to, že žádný ze zeravů, cypřišků a ostatních jalovců není jedlý.

V létě je vidět, že ne všechny zelené rostliny jsou jen zelené. Proto se další pokračování bude týkat rostlin s listy žlutými, skvrnitými , červenými,...

 

 

 

 

7. díl: Stromy s barevnými listy

 

Je všeobecně známo, že rostliny za pomoci zeleného barviva v listech vyrábí asimiláty a z nich pak další látky. Jsou rostliny u kterých je plocha zeleně na listu narušena žlutým nebo bílým lemováním (latinsky marginata) nebo skvrnami na listech (variegata). U nich asi chlorofyl pracuje mnohem účinněji - rostou téměř jako stejný druh s plochou listu celou zelenou. Bývají však citlivější na drsnější průběh počasí, zejména klesá odolnost vůči nízkým teplotám.

Teorii o jedinečné funkci zeleně listové nabourávají rostliny, u kterých nenajdete na první pohled v listu zelenou ale jen žlutou nebo červenou či fialovou barvu (aurea, lutea, purpurea, atropurpurea,...). Nejde o výjimky, jen o zamaskování chlorofylu jinými barvivy. I tyto rostliny bývají vnímavější k větším mrazům než jejich zelení sourozenci.

Barevné odchylky se objevují v potomstvu rostlin výjimečně. Potomstvo "odchylek" se zpravidla vrací k původní celozelené barvě. Například potomstvo červenolistého buku má v prvním roce tmavou purpurovou barvu ve více než polovině potomstva. Druhý rok jich 70% "vybledne" a z pětiletých sazenic si podrží tmavou barvu jen okolo čtyř rostlin ze sta. Jedna z mála rostlin, které předávají potomstvu červenou barvu listu je dřišťál. Zde je naopak minimum rostlin, které se liší světlejší barvou nebo jsou dokonce zelené. Úspěchy přináší i výsevy barevných javorů.

Pestré rostliny jsou obohacením sbírek nebo výsadeb, proto se hojně vegetativně množí a dobře prodávají. V Sezimově Ústí II je ve veřejných výsadbách několik takových druhů vysazených již v šedesátých letech. Doplňují a obohacují je rostliny sázené v posledních letech.

Barevné odchylky se obyčejně množí vegetativně - roubováním nebo řízkováním. Výsev se vyplatí jen u několika druhů, u kterých je barevná změna výrazně dědičně vázána. Stává se i to, že takové odchylky nejsou plodné. Semena ostatních druhů vysévají obyčejně jen šlechtitelé.

 

Mám pro Vás návrh na vycházku - s dětmi, vnoučaty, nebo jen tak:

 

Trasa č. 1 v zákresu:

Nejprve dojděte k nádraží podívat se na vláčky, ovce a kozy. Poté už můžete prohlížet stromy:

Javory často mění barvu listů. Příkladem může být výsadba u nádraží. Zde roste klen Acer pseudoplatanus atropurpureum, s listy na rubu fialovými a roubované červenolisté javory mléče Acer platanoides Schwedlerii. Když půjdeme od klenu uličkou mezi domky, mineme dub červenolistý, zajímavý v létě vykrajovanými a na podzim výrazně červenými listy. V uličce vpravo před východem na ulici roste v živém plotě zajímavý ptačí zob se žlutými listy. Jde o Ligustrum vulgare luteum. Nebyl zde nejspíše vysazen úmyslně, jde o pupenovou mutaci, která se před několika lety objevila a stále více se rozrůstá. Zabočíme vlevo a jdeme směrem k Hiltonu. Za dalšími barevnými rostlinami odbočíme do uličky vedoucí ke "staré škole". Před ní rostou dvě jablůňky s drobnými plůdky a červenými listy. Je to jabloň mnohokvětá, purpurová (Malus floribunda purpurea, nebo jen Malus purpurea). Vedle roste buk s výrazně temně zelenými listy, na jaře červeně rašící. Patří nejspíše k potomstvu buku s červenými listy. Půjdeme-li vlevo, uvidíme výsadbu vysokých javorů s barevnými listy v areálu školky. Abychom je viděli z blízka, musíme si otevřít vrátka uzavírající prostor mezi domem a plotem školky. Strom s loupající se kůrou a světle skvrnitými listy je javor klen, odrůda Leopoldii, ostatní javory jsou méně či více barevné semenáče. Cestou k restauraci U Vrby, míjíme před „žlutou“ školkou po levé straně ulice strom s výrazně kulovitou, plochou korunou. Jedná se o žlutolistý javor, odrůda "Odessanum". Hodí se jako strom k domu i do nízkého stromořadí, nepřerůstá 4 metry, dobře se tvaruje. V rohu školky, směrem k čajovně je další žlutolistá rostlina, český jasmín - pustoryl, latinsky Philadelphus coronarius aureus. Roste v živém plotě, každoročně kvete a výrazně voní. Před poštou je mezi azalky vysazený červenolistý myrobalán Prunus cerasifera Nigra. Roste na nekvalitní podnoži, která podrůstá, proto prosychá, strádá. Pokračujeme až k parkovišti Kovosvitu a máme příležitost prohlédnout si javor klen (Acer pseudoplatanus) odrůdu se skvritými listy (var.Leopoldii?).

 

Trasa č. 2 v zákresu:

Půjdeme-li od "staré" až k "nové škole" nebo jak se spíše říká ke "dvojce", uvidíme u školy v rozích dva keře s barevnými listy a červenou kůrou. Je to svída bílá (Cornus alba), nejspíše odrůda Elegantissima. Odtud půjdeme na Dukelskou ulici, po níž směrem k restauraci Jitřenka dojdeme ke školním internátům, před nimiž, na rohu ulice najdeme mladý jilm se žlutými listy (Ulmus carpinifolia Wredei). Tato odrůda poroste spíše do výšky, než do šířky, nezabere mnoho místa. Jilm je velmi zajímavý a podle listu snadno rozpoznatelný listnatý strom. Jako snad jediný nemá obě poloviny listu nasazené z jednoho místa na "stopce". Jedna strana je vždy nasazená výše a obě "půlky" nejsou stejně velké. Odtud se vydáme k zadnímu vchodu do areálu zdravotnického zařízení Zdravex, kde vedle vchodu do dětského oddělení roste pěkná pestrá, ale nelistnatá "tůje" (Thuja occidentalis zebrina). V nových výsadbách se mnoho nevidí. Poblíž v areálu Zdravezu uvidíme i nejstarší rostliny s barevnými listy ve městě - javory jasanolisté. Mají mohutné koruny, ve kterých se střídají větve s olistěním zeleným s větvemi s žlutobíle vroubenými listy. Větve se zelenými listy časem prorostly z podnože a dík tomu, že se dříve nedstraňovaly, narostly tak, že je dnes nelze bez rizika uhynutí zbytku stromu odstranit. Od Zdravexu pokračujeme podél ulice Táboritů směrem k ulici Dukelské. Pro kontrast a ukázku pestrosti v rámci jednoho druhu jsou na vedlejším pozemku podél ulice Táboritů k vidění nově vysazené dva mladé javory jasanolisté odrůdy Flamingo, které mají bílozelený list a v době rašení jsou narůžovělé. V téže ulici dále směrem k Dukelské, rostou další, tentokrát "jen" zelené javory téhož druhu. Barevné odrůdy dorůstají výšky cca 7 metrů, celozelený strom (bez řezu) okolo 15 metrů.