Město a Městský úřad Sezimovo Ústí, Dr.E.Beneše 21, 39101 Sezimovo Ústí | tel.: 381 201 111 | e-mail: posta@sezimovo-usti.cz | IČO: 00 252 859 | datová schánka: h76j9ss
přeskočit hlavní navigaci
novinky úřední deska

Vyhlášení výsledků 14. ročníku o Cenu E. Beneše

Za 14 let posoudila komise Společnosti E. Beneše na 150 soutěžních prací, z nichž padesát bylo oceněno.

V oblasti historie 20. století byla první cena udělena

Pavlu Horákovi

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práciPolitické představy Bohumila Laušmana – příběh demokratického socialisty

Na kontroverzní osobnost sociálně demokratického politika Bohumila Laušmana si politicky informovaná část naší veřejnosti pravděpodobně vzpomene pouze v souvislosti s jeho vládním působením v letech 1945-48. Třebaže životní osudy tohoto politika nezůstaly v poslední době stranou víceméně oslavné pozornosti historiků a publicistů, Pavel Horák nyní předložil jeho kritickou politickou biografii. Jeho soutěžní práce, jež je výsledkem důkladného a dlouhodobého výzkumu, zaujme odborníka impozantní heuristickou základnou, autorovou schopností citlivě analyzovat Laušmanovy osobní a politické vazby v širokém dobovém politickém kontextu a v neposlední řadě i čtivým, kultivovaným literárním zpracováním. Horákovou zásluhou tak vznikla zdařilá životopisná monografie o ambiciózním a také velmi rozporuplném politikovi, podrobně mapující jeho dramatickou životní dráhu od politických začátků ve východních Čechách až po jeho záhadnou smrt v komunistickém vězení roku 1963. Jde o zralou, promyšleně strukturovanou historickou studii, která si plně zaslouží toto ocenění.

 

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Adamu Hájkovi

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: JUDr. Vladimír Vokoč Československý konzul v Marseille 1938-1941

Pokus o politickou biografii Vladimíra Vochoče, jednoho z málo známých československých diplomatů, který sehrál významnou úlohu v období po pádu Francie, má výkladové těžiště v jeho působení na konzulátu v Marseille. „Hvězdná hodina“ Vochočovy diplomatické činnosti tu nastala po porážce Francie, kdy se mu díky osobní odvaze a důkladné znalosti mezinárodního práva podařilo udržet v chodu konzulát a účinně pomáhat Čechoslovákům, kteří se soustřeďovali na jihu země, v tehdy ještě neokupované zóně, spravované vládou ve Vichy. Podílel se tu také na evakuaci československých vojáků a pomáhal rovněž německým a rakouským politickým emigrantům, prchajícím před nacistickým režimem. Mohl v tom s obtížemi pokračovat až do března 1941, kdy byl poslední československý konzulát na německý nátlak uzavřen. Množství zcela neznámých informací přináší také exkurz o činnosti výboru Centre d´ Aide Tchécoslovaque, jenž organizoval pomoc Čechoslovákům, kteří po porážce Francie uvázli na francouzském území. Stručný výklad o Vochočově perzekuci poúnorovým režimem tuto zajímavou práci uzavírá.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Petru Polákovi

z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci: Stůj, ruce vzhůru! Tady Pohraniční stráž. Kdo tam? Česko-rakouská hranice v oblasti Novohradských hor v letech 1948-1989

Churchillova dávná metafora o „železné oponě“, spuštěné od Baltského moře až po Terst, byla po dlouhá desetiletí symbolem bipolárně rozděleného světa. Její vznik a praktická realizace na československo-rakouské hranici v oblasti Novohradských hor je námětem důkladně dokumentované soutěžní práce Petra Poláka. Její heuristickou základnu totiž tvoří archivní materiál několika archivů, audiozáznamy rozhovorů se čtrnácti pamětníky z řad místních občanů a někdejších příslušníků Pohraniční stráže a také dobový regionální tisk. Takto získané informace autor doplňuje údaji z odborné literatury k tématu a z regionálních publikací. Jádrem široce založené studie je podrobný výklad o vývoji a organizačních proměnách „ostrahy“ státní hranice v úseku českobudějovické 15. brigády PS, o rozmístění a denním životě jejích rot, o technickém zabezpečení hranice aj. Autor rovněž věnuje pozornost snaze komunistického režimu zapojit do této činnost nejen místní obyvatelstvo, ale i mládež, a dokonce i školní děti, aby izolace státu – a to nejen za „studené války“ – bezchybně fungovala.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Gabriele Literové

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Edvard Beneš ve veřejném diskurzu na přelomu 20. a 21. století (Příklad historické osobnosti při utváření národní/státní identity)

Metoda „výslechu pamětníků“ jako jeden ze způsobů, které historik používá při zkoumání minulosti, se v našich sociálních dějinách úspěšně používá již více než šedesát let. Poněkud úsměvně proto působí, když je tato stará, osvědčená a dávno propracovaná metodika rozhovorů s pamětníky historických událostí v současné době prezentována a propagována jako „módní novinka“ pod názvem „orální historie“. Tuto poznávací metodiku autorka zvolila, aby na příkladu osobnosti prezidenta Edvarda Beneše zjistila, zda ve veřejném povědomí existující obraz historické osobnosti je součástí české národní/státní identity. Zaměřila se proto na rozbor výpovědí dvou skupin respondentů – šlo jednak o Benešovy současníky, pamětníky druhé světové války, jednak o anketní odpovědi senátorů, kteří hlasovali o „Lex Beneš“, a několika dalších významných politiků. Na jejich základě pak došla k závěru, že Benešova osobnost, vnímaná na pozadí mnoha diskutovaných událostí našich moderních dějin, je stále součástí české národní identity. Nelze však zapomínat, že vzhledem k malému počtu výpovědí je to závěr spíše ilustrativní a nikoliv statistický.

V oblasti sociologie cenu 1. stupně získala

Miroslava Janoušková

z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně za soutěžní práci: Vzpomínky na odsun Němců ve světle kolektivního traumatu Čechů

Příklad poučné studie, která píše o palčivém problému, který bývá velmi nekorektně vztahován k Benešově osobnosti, z hlediska soudobého sociologického „traumatického paradigmatu“, analyzuje pomocí jemných etnometod rozhovory s pamětníky a dospívá k závěru, že i v české populaci existuje povědomí o zbytečných násilnostech a neetickém chování, které bylo rozhodně v rozporu se záměry, jimiž byl Beneš veden. Autorka píše práci důsledně sociologicky, proto se o tzv. Benešových dekretech vědomě nezmiňuje a neotevírá problém takto – ani historicky, tím méně povrchně žurnalisticky. Její pohled na téma je nutno ocenit jako příkladný přístup k tématu, s nímž se lze vyrovnat bez sadomasochismu a politického konjukturalismu. Odborná úroveň práce je z teoretického i metodologického hlediska vzorná.

soutěžní práce

 

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Veronice Frantové

z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Místní referenda v ČR optikou kulturní sociologie. Příkladná a kvalitní práce na pomezí sociologie a politické vědy, založená na teoretické analýze všech relevantních prací týkajících se tématu. Autorka otevírá a typologizuje postoje k tzv. přímé demokracii, ukazuje její slabiny a přednosti, možnosti jejího užití i zneužití, míru efektivity atd. Pro práci je charakteristická věcnost, realismus v posuzování stavu věcí a hluboká znalost literatury.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Karlu Hanušovi

z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Fotbal a společenská modernizace

Téma na první pohled odtažité, ve skutečnosti svrchovaně závažné: Nedávný výzkum prokázal, že v podstatné části světa se vzdálené kultury identifikují podle slavných fotbalových hráčů. Nicméně podstatnější je to, jak autor téma uchopil: prokázal, že proměny fotbalu od poloviny 19. století jsou skutečně vázány na modernizační procesy. Tato vazba je natolik silná, že se téměř zdá, že by dokonce celou modernizaci bylo možné popsat v jakési modelové vývojové křivce fotbalové hry. Proto ve studii najdeme řadu nesmírně cenných detailních postřehů a informací, ale i závažných fakt, která v naší dostupné literatuře nebyla dosud shromážděna. Práce zaslouží ocenění nejen proto, že Beneš sám jako mladý muž hrál, jak známo fotbal za Slávii …

 

soutěžní práce

Vyhlášení výsledků 13. ročníku soutěže o Cenu Edvarda Beneše

V pátek 24.10.2008 se v Památníku Edvarda Beneše v Sezimově Ústí uskutečnilo za účasti významných hostů vyhlášení výsledků 13. ročníku vysokoškolské soutěže nazvané „Cena Edvarda Beneše“. Ceny jsou spojeny s peněžitou odměnou. Veškeré finanční krytí této společenské akce je plně hrazeno z rozpočtu města.

V oblasti historie 20. století byla první cena udělena

Bohumilu Neumannovi

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci:Milada Paulová (1891-1970) Příběh cesty k dosažení první ženské docentury v Československu v roce 1925

Obšírná životopisná práce Bohumila Neumanna podrobně osvětluje mládí, studium a vědecké zrání historičky Milady Paulové až do poloviny 20. let 20. století, tj. do doby, kdy jako nově jmenovaná soukromá docentka získala právo přednášet na pražské filozofické fakultě a stala se tak první ženou v naší republice, které se podařilo proniknout do této – v oné době ještě výlučné – mužské domény. Jde nepochybně o pozoruhodný příspěvek o nedávné minulosti českého dějepisectví a zároveň také o „ženské otázce“ ve vědě, jenž by měl být publikován.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Olze Kuthanové

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: Nacifikace města Prahy

Soutěžní práce Olgy Kuthanové je zajímavým příspěvkem k osvětlení „dějin všedního dne“ našeho hlavního města v letech německé okupace. V úvodním tematickém okruhu autorka vyložila, jak se tvářnost města měnila pod germanizačními zásahy německé okupační moci, jež znamenaly nadvládu němčiny a systematickou likvidaci všech připomínek české státnosti a české národní minulosti. Jádrem práce je pak obšírná kapitola o životních podmínkách pražského obyvatelstva, jež pojednává o široké paletě problémů od přídělového systému přes pracovní povinnost, sběr surovin až po zatemnění či situaci pražské městské dopravy. Tato materiálově bohatá a pečlivě připravená studie si plně zasluhuje ocenění.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Michalu Sojčákovi

z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě za soutěžní práci: Nabývání československého státního občanství v letech 1918-1935 (Na příkladu politického okresu Moravská Ostrava)

Rozpad habsburské monarchie roku 1918 přinesl jistému počtu obyvatel nově vzniklého československého státu problémy s jejich státní příslušností, neboť československé státní občanství – ve shodě s předchozími rakouskými právními normami – bylo vázáno na tzv. domovské právo v některé obci na území nového státu. Na Ostravsku již od 19. století pracovalo tisíce imigrantů z Haliče, kteří tu byli trvale usedlí, ale neměli na území státu domovské právo, takže se dostali do postavení „cizinců“. Tuto situaci analyzoval Michal Sojčák na základě rozsáhlého souboru státoobčanských písemností. Vznikla tak promyšleně strukturovaná, pečlivě zpracovaná studie, která na regionálním příkladě Ostravska osvětluje jeden málo známý aspekt vnitřní politiky meziválečného Československa.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše – čestné uznání byla udělena

Zdeňku Holenkovi

z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci: Bojová cesta Bohumila Snížka
Z Protektorátu a zpět do ČSR (5. květen 1941 – 20. květen 1945)

Předmětem Holenkova badatelského zájmu se staly životní osudy účastníka druhého odboje Bohumila Snížka a jeho dlouhá a velmi dobrodružná cesta z okupované vlasti do čs. zahraniční armády ve Velké Británii. Autor se při svém výkladu opírá především o Snížkovy nepublikované válečné vzpomínky, které kombinuje se zachovaným archivním materiálem několika vojenských fondů, tištěnými prameny a rozsáhlou odbornou literaturou. Výsledkem je poměrně zdařilá literární připomínka, která si zasluhuje ocenění.

 

soutěžní práce

V oblasti sociologie nebyla první ani třetí cena udělena.

Cenu Edvarda Beneše 2. stupně získala 

Natalie Hantak

z Johannes Kepler Universität Linz za soutěžní práci: Aktuální obraz situace českých kvalifikovaných sil na pracovním trhu Horního Rakouska
Vcelku jde o sondu do málo probádané oblasti, která je jasně tématem „benešovským“ a dnes navýsost aktuálním, je předmětně užitečná a zaslouží si ocenění.

 

soutěžní práce

Vyhlášení výsledků 12. ročníku soutěže o Cenu Edvarda Beneše

V oblasti sociologie nebyla udělena žádná cena.

V oblasti historie 20. století byla první cena udělena

Vojtěchu Kynclovi

z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích za soutěžní práci: „Akce Ležáky. Obyčejná vesnice“
Kynclova rozsáhlá monografie sleduje tragédii malé východočeské vesničky na dějinném pozadí, které vytváří autorův zasvěcený výklad o třech hlavních společenských faktorech, podílejících se roku 1942 na tragickém osudu do té doby zcela neznámé kamenické vísky. Vojtěch Kyncl přihlásil do soutěže vyzrálou, svěže napsanou práci, která představuje cenný přínos k osvětlení ležácké tragédie. Po některých věcných a také jazykových úpravách si práce zaslouží knižní vydání.

Cena Edvarda Beneše 2. stupně byla udělena

Petru Gábovi

z Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě za soutěžní práci: „Odraz socialistického stavebnictví na tváři Poruby“
Soutěžní práce Petra Gáby, věnovaná vzniku, rozvoji a proměnám města Poruby v celém poválečném období, je zajímavým pokusem o zpracování tohoto tématu. Historický přístup k tomuto problému kromě urbanisticko-architektonického hlediska totiž vyžadoval přihlížet rovněž k jeho aspektům politickým, ekonomickým, sociologickým, demografickým a dokonce i stavebně-technickým. Tomu také odpovídá materiálová základna Gábovy soutěžní práce, využívající některé dosud málo známé historické prameny.

 

soutěžní práce

Cena Edvarda Beneše 3. stupně byla udělena

Martině Boldišové

z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze za soutěžní práci: „Josef Knap – neumlčený ruralista z Jičínska“
Soutěžní práce Martiny Boldišové přináší souborný materiál o životě a díle spisovatele, který nacházel literární inspiraci v tradičních formách vesnického života, mizejících pod vlivem městské průmyslové civilizace. Autorka využila osobní písemnou pozůstalost Josefa Knapa, s níž konfrontovala také literární motivy v jeho prózách. Materiálie, které Martina Boldišová ve své soutěžní práci shromáždila, představují velmi užitečnou heuristickou pomůcku pro každou budoucí Knapovu leterárně-historickou biografii.

 

soutěžní práce

stránka
 
úřední hodiny měú
PONDĚLÍ 8:00 - 11:30 | 12:30 - 17:00
ÚTERÝ 13:00 - 15:00
STŘEDA 8:00 - 11:30 | 12:30 - 17:00
ČTVRTEK 13:00 - 15:00
PÁTEK 8:00 - 11:30
administrace